Když Helena Válková získala v roce 1982 kandidaturu věd v oboru trestní právo za práci „Ochranný dohled, jeho místo, účinnost a možnosti v systému zacházení s recidivními delikventy“, určitě netušila, že předmět jejího vědeckého zkoumání, který byl zhusta zneužíván proti disidentům, překazí její pozdější volbu do funkce veřejného ochránce práv. Na začátku osmdesátých let minulého století se změna politických poměrů zdála býtiv nedohlednu, a co znamená pojem ombudsman, věděl jen málo kdo. Zato všichni věděli, kdo to byl a čím se „proslavil“ její kolega prokurátor Josef Urválek.
Lépe řečeno, všichni, kromě Heleny Válkové. Sice se spolu podíleli na sepsání odborné statě na výše zmíněné téma ochranného dohledu, ale Válková dle vlastního vyjádření v médiích Urválka tehdy neznala. Hůře uvěřitelným tvrzením by bylo snad jen to, že země je placka a ne koule. Podstatné je, že Válková ombudsmanem nebude a je to jen dobře. Heleně Válkové je však nutno přiznat, že se jí podařila věc již dlouho nevídaná. Sjednotit v názoru, kdo by měl, či lépe řečeno, neměl zastávat jednu z důležitých funkcí ve státě, bezmála celou domácí politickou scénu včetně veřejnosti…
Aféra kolem volby ochránce veřejných práv není zdaleka první, kterou Válková podnítila. Nelze nevzpomenout jeden z jejich hřebíčků do rakve jejího účinkování ve funkci ministryně spravedlnosti, kdy se v březnu 2014 nechala slyšet, že „ Čechům se toho za protektorátu až tolik nedělo“. Pro mladší čtenáře podotýkám, že takto hodnotila nacistickou nadvládu a útlak v období let 1939 – 45, tedy jedno z nejčernějších období naší historie, kdy počty zavražděných obětí hitlerovského řádění přesáhly číslo tři sta tisíc. Pro pořádek je třeba uvést, že později se Válková za toto hodnocení života v protektorátu veřejně omluvila.
Helena Válková je žena, která se nebojí výzev žádné doby a politického uspořádání. V období nejtužší husákovské normalizace v sedmdesátých letech dvacátého století vstoupila do komunistické strany. Po listopadovém převratu v roce 1989 se angažovala v Občanském fóru. V parlamentních volbách 2013 úspěšně kandidovala na druhém místě pražské kandidátní listiny hnutí ANO 2011. Jak vidno, chuť do politického angažmá vedená jistojistě snahou prospět společnosti Heleně Válkové nikdy nechyběla. Přísnější hodnotitel by jí však patrně přiřknul nálepku obratné kariéristky a připojil by přání, zda by se paní profesorka raději nestáhla do ústraní.
Helena Válková naneštěstí pro naši skomírající demokracii nezahálí. Paralelně s poslaneckou funkcí působí také jako zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva. Její účinkování v oblasti komunistického trestního práva a vědecká činnost v kooperaci s komunistickým katem Urválkem v této souvislosti dokonale naplňuje známé lidové rčení o kozlovi a zahradě. Opravdu máme tak málo odborníků na oblast lidských práv, že je u nás musí podle vlády hájit nedůvěryhodná kariéristka? To jistě není pravda. Tímto stavem se bohužel jen potvrzuje další rčení, že ryba smrdí od hlavy.